Krása okamžiku rukou kreslíře

Letňany jsou úžasné, bydlím v naší městské části rád, tvrdí Jiří Rameš

STR12 RAMES 1

Dokonalostí se dosahuje maličkostmi, ale dokonalost není maličkost. Citátem, jehož autorem není nikdo jiný než Michelangelo Buonarotti, se řídí při své tvorbě letňanský kreslíř Jiří Rameš.

Jeho oborem je zejména motorismus. Propracovaná díla s použitím akrylových barev jsou plná dynamiky a přitom upoutají smyslem pro detail. Vyzařuje z nich mix zkušeností a nesporného talentu autora. O tom ale nemusí nikoho přesvědčovat, protože zájemců o jeho práci je dost.

Pane Rameši, narodil jste se už jako kreslíř, nebo jste se k tomu dostal až v pozdějším věku?

Tatínek maloval plakáty, takže jsem to měl po kom zdědit. Kreslil jsem si odmalička, hlavně auta. A také jsem prý jako první slovo řekl auto, místo obvyklého máma nebo táta. Mám to napsané i v rodinném albu. Od pěti let jsem začal rozeznávat jak značky jednotlivých vozů, tak i ty dopravní. Učarovaly mi i parní lokomotivy a vlaky, bydleli jsme totiž blízko železniční trati a často jsme si tam hráli.

Byl jste tedy technicky založen již v útlém věku. Studoval jste potom technický obor?

Ano, šel jsem na strojní a dopravní průmyslovku u nás v Děčíně. Měl jsem zájem o UMPRUM, obor design, ale podcenil jsem přijímačky, takže jsem se tam nedostal. V té době, ještě před maturitou, jsem přitom už maloval pro Svět motorů, tehdy jediný motoristický týdeník u nás, který vycházel ve stotisícových nákladech.

Do Prahy jste se ale nakonec přece jen dostal a usadil se tu.

Když mě nevzali jako nadějného cyklistu do Dukly, tak jsem si řekl, že se budu věnovat kreslení a malování. V Praze jsem od doby, co jsem tu nastoupil na základní vojenskou službu u spojařů na Invalidovně. Příznivou okolností pro mě byl fakt, že Svět motorů spadal pod armádu, takže jsem mohl kreslit i během těch dvou vojenských let. Chtěl jsem tady zůstat a pracovat v automobilové fabrice, a tak jsem po vojně nastoupil do oddělení, kde se kreslily obrázky pro dokumentaci. V Avii tenkrát pracovalo asi čtyři tisíce lidí.

Takže tady započal v roce 1976 váš letňanský životní příběh…

STR12 RAMES 1aAno a seznámil jsem se tu i se svojí manželkou – na ubytovně Avie ve Fryčovické ulici. Zabouchla si dveře a požádala mě, abych jí pomohl. Za tři měsíce jsme se vzali, dostali jsme tu od podniku byt a už jsme spolu téměř čtyřicet let. Máme moc pěkný vztah a dva dospělé syny.

Potatili se?

Když byli malí, uměli malovat, ale nenutil jsem je a vybrali si svoji cestu. Starší Jan je opravářem bílé elektroniky, mladší Michael obchodním zástupcem. Vybrali si i jiný sport. Zatímco já jsem propadl cyklistice, oni hráli oba basketbal za Kbely a ten starší teď hraje i hokej.

Kromě práce v Avii jste pokračoval v publikační činnosti?

Ano, v roce 1983 jsem odešel do redakce časopisu Automobil, pracoval jsem i pro Motoristickou současnost a později také pro Autotip a německý Fernfahrer. Snil jsem roky o tom, že budu jednou na volné noze, a to se mi po listopadu 1989 splnilo.

Co máte teď rozpracováno?

Seriál mistrů světa formule 1, takže zase auta, ale i portréty jezdců.

Kdo tvoří vaši klientelu?

Nejvíc sami závodníci, manažeři týmů a různé firmy. Dělal jsem i barevný design závodních automobilů Avia Václava Líma nebo soutěžních vozů Škoda Motorsport v osmdesátých letech.

Takže s českýni závodníky se znáte osobně. A co například zahraniční hvězdy?

Maloval jsem na přání dvojnásobného mistra světa F1 Emersona Fittipaldiho jeho Lotus 72 a moje obrazy vlastní také řada evropských jezdců v závodech trucků. A díky svému oboru jsem se potkal s řadou dalších slavných pilotů F1 i rallye, včetně Michaela Schumachera.

Kde vystavujete pro veřejnost?

V posledních letech samostatně nevystavuji, ale zúčastňuji se společných výstav galerie La Femme a v její produkci mám pár obrazů s cyklistickou tematikou ve sportovním rehabilitačním centru vysočanské polikliniky.

Žijete zde 41 let. Jaký máte vztah k osmnáctce?

Letňany jsou skvělé místo k bydlení, protože je tady vše dostupné, obchody, sportoviště, zábava. To platí i pro výlety do přírody, jezdím hodně na kole a občas se aktivně účastním i závodů. Někdy si se mnou vyjede manželka, která je cvičitelkou v Modrém Světě. Co mi naopak vadí, je nepořádek a odpadky všude po okolí i auty rozježděné trávníky. A v poslední době hlavně masívní výstavba domů, která likviduje zbytek volných prostranství.

Účastníte se i společenských akcí, kterých je tu dost?

Dříve jsme chodili na plesy, to ale bylo ještě v době, kdy se konaly v Lidovém domě, tam kde je teď Modrý Svět. Většinou nechybíme při bikerských závodech v lesoparku, jinak ale není času nazbyt. Kvůli pracovnímu vytížení.

Interview Denis Postler

Foto autor a archiv Jiřího Rameše

 

Jiří Rameš

narozen:  16. března 1954 v Děčíně

rodinný stav:  ženatý, manželka Alena

děti:  synové Jan (38 let) a Michael (31)

povolání:  motoristický výtvarník

záliba:  cyklistika, člen klubu Kbely Cycling Team

obyvatelem Letňan:  od roku 1976

 

 STR12 Avia AE3-Václav Lím

Obraz vozu Avia AE3 s Václavem Límem v kokpitu.

 

 STR12 Fittipaldi Lotus 72

Obraz vozu Lotus 72 s Emersonem Fittipaldim v kokpitu.

 

 STR12 Nelson Piquet jr. Emerson Fittipaldi8.10.2006

Jiří Rameš společně s Emersonem Fittipaldim (uprostřed) a Nelsonem Piquetem mladším.

 

 STR12 RAMES 2

 STR12 RAMES 3

Jste zde: Úvod > Kultura > Krása okamžiku rukou kreslíře