Šerm? Pro mě je to životní styl

Jiří Beran starší byl letos slavnostně uveden do Síně slávy Unie profesionálních trenérů

STR12 BERAN 1Akční rádius a věhlas jména Jiří Beran výrazně přesahuje hranice nejen Letňan, Prahy, České republiky, ale i Evropy. Má celosvětový dosah, tedy alespoň co se týče sportovního prostředí.

Jiří Beran mladší je nejlepším českým šermířem, jeho otec Jiří Beran starší reprezentačním koučem, jenž výrazně pozdvihl úroveň tohoto sportu u nás. Proto byl nominován a letos 24. ledna také uveden do síně slávy České Unie profesionálních trenérů. Což byl mj. pádný důvod k rozhovoru pro Letňanské listy.

Pane Berane, zdá se, že můžete být spokojen s tím, jak se náplň vašeho života odvíjela a dál odvíjí…

Třicet let jsem dělal svoji profesi elektroinženýra, zatímco šerm jako velké hobby. Přesně před deseti lety, v březnu 2008, jsem dostal nabídku dělat trenéra národního týmu, a to byla velká výzva. Přestože už jsem v té době měl za sebou čtvrtstoletí trenérské činnosti, prvních pět let v této funkci bylo spíš hledání. Ale bavilo mě a stále baví být se svými svěřenci na planši a také že přišly výsledky. To je ta radost a koření. Navíc na domácí i mezinárodní scéně se potkávám s lidmi, s nimiž jsem před lety sám šermoval. Například Ital Mazzoni, mistr světa a olympijský vítěz. Když vás potom taková osobnost, asi nejlepší trenér na světě, pozdraví oslovením Maestro, je to poklona, která zahřeje u srdce. Je vidět, že tahle práce má smysl.

Úspěchy přišly hlavně v posledních pěti letech, že?

Před pěti lety si to sedlo a začali jsme dělat výborné výsledky. A pokud někdo vypadl kvůli zranění, ostatní projevili vůli a schopnost ho nahradit. Potkalo to zrovna mého syna Jirku před olympiádou v Riu 2016, ale pak se vrátil ještě silnější. Půl roku po svém zranění vyhrál olympijskou kvalifikaci a jeli jsme na hry. Výkonnostně nahoru šli ale i ostatní. Před rokem jsme vyhráli závod Světového poháru družstev ve Vancouveru, to bylo něco úžasného. Stalo se tak poprvé v historii českého šermu. Napsal jsem o tom loni i do Letňanských listů. Loni v červnu na mistrovství Evropy jsme pak získali bronz.

Jak jsme na tom v současnosti ve světovém žebříčku?

Jsme sedmí. Za dva roky je olympiáda v Tokiu, kam pojede osm družstev. A za každé družstvo startují tři šermíři. Soutěž družstev je nejsnazší způsob, jak získat v šermu olympijskou medaili. Nedávno v německém Heidenheimu jsme na Světovém poháru jasně porazili Italy, kteří jsou světovými dvojkami. Takže šanci máme.

Kdo tedy tvoří světovou špičku?

Korea, Francie, Itálie, Rusko, Ukrajina, Maďarsko. A už také my. Je to velká radost. O to větší, že jsme loni získali na mistrovství Evropy bronzovou medaili. Po šestadvaceti letech.

Nelze však zapomenout na to, jak se váš syn prezentoval na olympiádě v Riu.

Přiznal zásah brazilskému soupeři a dostal Cenu fair play od Českého olympijského výboru a pak i od světové federace šermu na kongresu v Dubaji. To byl také velký zážitek a zadostiučinění. Letos se mu sice obnovilo zranění, ale věříme, že se dá do pořádku.

Letos je všemu synovi 36 let, jak dlouho ještě může šermovat na vrcholné světové úrovni?

V našem sportu se lze udržet v absolutní špičce tak asi do čtyřiceti, protože je to hlavně o technice, přesnosti a taktice. Ale máme teď i jiné starosti, nebo spíš radosti, protože Jirkovi se v únoru narodila dcera. Synova manželka pochází z Kolumbie, je architektkou, on sám je inženýr stavař. Pracují společně v atelieru. Moje žena má zase bulharské kořeny.

A dcera Kateřina?

Také dělala šerm, byla v juniorské reprezentaci, ale pro zranění toho musela nechat. Skončila už ve dvaceti a je z ní inženýrka ekonomie.

Už je to téměř 27 let, kdy jste učinili z Letňan šermířskou baštu. Vzpomínáte?

V roce 1991 jsme sháněli volnou tělocvičnu a sehnali jsme ji tady na Tupolevce. Jak bývalý ředitel zdejší základní školy a nynější starosta Ivan Kabický, tak i současný ředitel Dan Vysloužil, jsou také šermíři, oba fleretisté. Získali jsme tu zázemí na patnáct let, až v roce 2006 jsme se stěhovali do haly SC Praha. Je to nejlepší šermířská hala u nás a jedna z nejlepších v Evropě, s šestnácti drahami. Dokonalé zázemí. Jsem tady denně od sedmi hodin ráno.

O šermu už víte úplně všechno?

Tohle jsem si myslel v mém původním civilním zaměstnání, že vím o svém oboru všechno, ale pak přišly v roce 2002 povodně a zjistil jsem, že všechno je jinak. Pak jsem se začal věnovat naplno trénování a také jsem si myslel, že už toho vím hodně. Jenomže člověk i tady objevuje stále nové prvky. Šerm je velmi kreativní sport.

Logicky se nabízí, že by měl jednou nastoupit na vaše místo syn…

Ano, nabízí. Stejně jako v mém případě i jeho šerm pohltil, zkušenosti má už nyní obrovské a občas mě i koriguje, navrhuje jiná řešení. Moc mi to pomáhá. Chcete-li porážet ostatní soupeře ze špičky, musíte přijít s něčím novým. Je to takový nekonečný běh.

Kdo vás navrhnul na zařazení do trenérské síně slávy?

Český šermířský svaz. Loni na valné hromadě jsem dostal titul mistra šermu – jako první u nás. Ale je to nový titul. Bylo to hlavně za olympiádu, kde se nám podařilo zviditelnit český šerm. Po vítězství na Světovém poháru a dalších úspěších přišel ještě tento návrh a Český olympijský výbor ho akceptoval. Počátkem letošního roku mi dali vědět, že jsem byl vybrán mezi sedmičku oceněných trenérů. Slavnostní vyhlášení se konalo v Lucerně, bylo to velmi krásné a důstojné. Navíc režie je taková, že vás uvádí nejlepší svěřenec, jehož jste vychoval, takže v mém případě to byl syn Jirka. A měl jsem tam možnost vyprávět pět minut o šermu. Užil jsem si to.

Čeho ještě chcete dosáhnout?

Získat zlato na mistrovství Evropy nebo světa. A uspět i na olympiádě. Mohou nastat okolnosti, které vás přibrzdí, ale vy se o to musíte pokusit. Máme v klubu SC Praha 215 členů, tak je z čeho vybírat. Řada z nich je z Letňan a okolí. Děláme nábory na školách, to pomáhá.

Znáte z Letňan něco jiného než šermířskou halu?

Jistě, za ty roky už mám k Letňanům vztah, i když jsem původem z Libně. Ještě když jsem byl malý, jezdili jsme do Čakovic na koupaliště. Trolejbusem přes Letňany. Také jsme se tu s kluky proháněli i na kolech. Tuto oblast znám už od útlého věku, miluji to tady.

Tím pádem i registrujete, jak se Letňany mění v čase…

Mění se opravdu úžasně. Mohu to srovnat s Černým Mostem, kde už dlouho bydlím a který v porovnání s Letňany stagnuje. Nejde jen o samotnou infrastrukturu Prahy 18, ale i o to, že je nesmírně příznivá pro sportování a prostě fajn život.

Na první pohled a navíc neustále z vás vyzařuje optimismus a kladná energie. To máte v genech, nebo jste se k tomu dopracoval?

V genech, po obou rodičích. Jde to tedy zevnitř. Tatínek byl takovou renesanční postavou a také velký sportovec, hrál fotbalovou ligu za Plzeň. Spolu jsme absolvovali spoustu čundrů po českých horách.

To vás nedokáže otrávit ani politika?

Ani ta ne. Většinou se to dokola střídá, opakuje, nevidím v tom nic nového. Já si radši jedu vyčistit hlavu do Krkonoš na chalupu. Hory, to je moje – tedy kromě šermu. Ale šerm není zaměstnání, je to životní styl.

Interview a foto: Denis Postler

 

CITÁT

Se synem jsme narozeni týž den, osmnáctého ledna. Letos v lednu jsme měli dohromady sto let.

Jiří Beran

 

Jiří Beran

narozen: 18. ledna 1954 v Praze

vzdělání: elektroinženýr

zaměstnání: trenér reprezentace šermu

bydliště: Černý Most

rodina: manželka Delijanka, dcera Kateřina (40 let) a syn Jiří (36)

 

STR12 BERAN 2

STR12 BERAN 3

STR12 BERAN 4

Jste zde: Úvod > Sport > Šerm? Pro mě je to životní styl