Cesta mezi nejlepší může začít neprozřetelností

Letňanský rodák a zastupitel Ing. Martin Halama se stal tenisovým trenérem první třídy

STR24 CESTA MEZI NEJLEPSI HALAMA S úspěšnými svěřenci

Osmatřicetiletý letňanský rodák Ing. Martin Halama je znám veřejnosti v naší městské části zejména coby člen Zastupitelstva MČ Praha 18 a také jako sportovec tělem i duší. Již od raného mládí se věnuje tenisu, stal se předsedou tradičního letňanského sportovního klubu TJ Letov Letňany a letos také získal status tenisového trenéra první třídy, tedy to nejvyšší v bílém sportu.

ROZHOVOR

Jak dlouho se už věnujete tenisu?

Začal jsem v pěti, šesti letech. Tehdy se parta nadšenců, mezi nimiž byl i můj táta, rozhodla postavit kurty v Třinecké ulici. Jako malý prcek jsem tam pomáhal se zatloukáním kolíků a vyměřováním hřiště, to bylo na jaře roku 1980. Mám tak za sebou už třiatřicet let s tenisem. Dříve však byly jen půlroční sezony, tenis se hrával od dubna do října. Přes zimní období jsme se věnovali jen kondičnímu cvičení v tělocvičně. Zato teď je tenis celoročním sportem.

Pokud se ovšem něco nestane, tak jako nedávno, kdy spadla střecha haly v Třinecké…

Zasáhlo nás to hodně, přišli jsme o jediný kurt, který je v zimě k dispozici. Střecha neunesla tíhu sněhu.

Vaším tenisovým vzorem byl otec?

STR24 CESTA MEZI NEJLEPSI HALAMA Na příjmuTak to nebylo, on totiž začínal s tenisem společně se mnou v roce 1980. Podobně jako ostatní, taky byli začátečníky. Když mi bylo asi deset let, začali jsme hrát soutěžní utkání. Zato teď se začíná se závodním hraním už v šesti.

Jak se oddíl jmenoval?

Tehdy poplatně době TJ Rudý Letov, dnes je to TJ Letov Letňany.

Počet členů rychle přibýval?

Ani ne. Tehdy se čekaly fronty na to, aby se mohlo hrát. Někdy v půl čtvrté odpoledne bylo ve fabrice Rudý Letov padla, a tak od čtyř do tmy bylo na kurtech obsazeno. My děti jsme hrávaly zhruba dvě hodiny předtím. Po roce 1989 počet členů poklesl, lidé začali podnikat a změnila se obecně pracovní doba. V současnosti má oddíl zhruba tři desítky členů.

Chtěl jste se stát špičkovým profesionálním tenistou?

Tohle trochu vyčítám dodnes svým rodičům – mám totiž staršího bratra a když mu bylo ani ne deset let, odvezli ho na Spartu. Byl tam asi třikrát a pak toho nechal. A mě už tam po této zkušenosti neodvezli. Mohl jsem hrát ve větším klubu a lépe. Ale zůstal jsem v Letňanech a později zde začal i trénovat.

Byl jste u zrodu oddílu, vydržel v něm kromě vás dodnes ještě někdo další?

Z party dětí, co jsme tam začínali, jsme ještě loni byli dva. Teď už jsem z ní zůstal sám. Z těch tehdy dospělých tu ale ještě jádro zůstalo.

Jaké byly vaše trenérské začátky?

Začal jsem s trénováním ve Střešovicích v tenisové škole Jirky Češpivy v době, kdy jsem studoval na Stavební fakultě ČVUT v Dejvicích. Měl jsem to do Střešovic blízko. Později jsem si řekl, proč mám trénovat tam, když mohu v Letňanech. V roce 1996 jsem s tím tedy začal tady u nás.

Teď máte tedy první trenérskou třídu, stálo to hodně času a úsilí?!

Zpočátku si na nás trenéry vymysleli, že kdo se tomu chce věnovat profesionálně, musí mít vedle živnostenského listu druhou trenérskou třídu. Nejprve jsem si tedy udělal třetí třídu a pak i tu druhou. I tady se člověk musí stále vzdělávat a řekl jsem si, že se pokusím ještě o ten poslední stupínek. V roce 2005 jsem se proto přihlásil na studium první třídy, což je při Univerzitě Karlově Fakulty tělesné výchovy a sportu na Veleslavíně. Později jsem si říkal, že to ode mě tehdy před osmi roky bylo trochu neprozřetelné, protože rok nato v roce 2006 jsem se vrhnul na komunální politiku. A do toho všeho jsem založil rodinu. Činností a starostí bylo najednou opravdu hodně, navíc při studiu první trenérské třídy byly i takové předměty, jako například anatomie, fyziologie, psychologie a pedogika. A docela do hloubky. Zkoušky jsem několikrát odložil, a tak se to protáhlo na několik let.

Nicméně podařilo se vám studim dokončit, a to je hlavní. Kolik tenisových trenérů má u nás první třídu?

Tak to nevím, pouze tolik, že každoročně se hlásí zhruba třicet a do druhého ročníku jich už jen tak polovina nebo třetina. Nakonec to dotáhne tak asi čtvrtina.

Vytkl jste si už nějaký další cíl?

Po zkušenostech v oddíle TJ Letov, kde není úplně vstřícný přístup starších členů vůči dětem, jsem založil občanské sdružení SK Tiebreak Praha. Proto, aby měly zdejší děti kde hrát závodně tenis. Chci ho oživit, aby byl víc závodní než TJ Letov, který už asi zůstane na bázi rekreačního sportu. Mou představou je skupinka tří až čtyř trenérů, kteří budou na patřičné úrovni a pozvednou tenis v Letňanech zase o něco výš.

Je snad vaším snem vychovat budoucího reprezentanta?

Až takhle asi ne, spíš vychovávat hráče pro výkonnostní tenis. To je reálné.

Pak je tady ale ještě od roku 1996 Letňanská tenisová škola. Kam ji zařadit?

Je to něco jako služba, výrobek. Fungovala roky pod hlavičkou TJ Letov, poslední dva roky ale už pod novým sportovním klubem. Ti nejlepší z ní tedy reprezentují SK Tiebreak Praha. Předloni naši starší žáci vyhráli pražskou soutěž, ve které startovali, mladší žáci pak skončili ve své kategorii druzí. Těší mě i to, když naši tenisté dospějí tak zhruba do dvaceti let, sami se přihlásí, že by rádi pomohli s dětmi. Pomáhají tak vychovávat další generace.

Z Letňan pochází velká tenisová hvězda Lucie Hradecká, ta prošla také touto školou?

Ne, letňanským tenisem neprošla. Přesto tady odmalička bydlí a sledoval jsem ji už v dobách, kdy ještě zdaleka nebyla reprezentantkou. Později jsem s ní dělal rozhovor pro Letňanské listy. Jsem rád, že takoví lidé jako ona dostávají čestné občanství Letňan, protože může být vzorem pro spoustu dětí. A nemusejí hrát zrovna tenis, i pro jiné sportovce.

Lucie má ale také tenisovou školu?!

Ano, tu ale vede její sestra a sídlí v Dolních Počernicích.

Co je náplní vaší práce na letňanské radnici?

Jsem členem dvou komisí, jednak té pro sport a volný čas, jednak komise výstavby, neboť jsem stavebním inženýrem. V tomto volebním období vykonávám rovněž funkci předsedy finančního výboru, což je poradní orgán pro zastupitelstvo městské části. Kromě toho jsem také členem redakční rady Letňanských listů. Práce je dost, ale naplňuje mě.

STR24 CESTA MEZI  NEJLEPSI HALAMA Dcera Katka trénuje už dva rokyRodina si vás tedy asi moc neužije…

Naštěstí dnes už mám v tenisové škole další trenéry, sám trénuji tak třikrát týdně. Myslím, že rodina tím netrpí. Naopak mě těší, že dcera Kateřina (na snímku vlevo, pozn. aut.), které jsou teď čtyři a půl roku, už dva roky také zkouší hrát tenis.

Na závěr Vám tedy popřejme hodně zdaru v práci jak pro občany Letňan, tak i při výchově mladých tenistů. Díky za rozhovor!

Interview: Denis Postler

Foto: archiv Ing. Martina Halamy

Jste zde: Úvod > Sport > Cesta mezi nejlepší může začít neprozřetelností