Od poplužního dvora k Mekce výstavnictví (1)

Před 710 lety byl založen tzv. šosovní grunt Wesz Letniany

STR4 GRUNT

Statek č. p. 3 (na snímku) patřil mezi první letňanské grunty. V kronice se píše: „Tento statek povstal rozdělením a smlouvou mezi Vojtěchem Slámou a Janem Nepomuckým.“

Sedm století je velmi dlouhá doba. Kdybychom měli alespoň ve zkratce postihnout vše důležité, co se za ty roky v obci stalo, popsali bychom stovky stránek. A ty k dispozici nemáme. Přesto bychom vám – především těm z vás, kdo jste přišli na osmnáctku až v posledních letech – rádi připomněli ty nejdůležitější momenty z historie Letňan. Připravili jsme proto malý seriál o proměnách obce. Na tento „pilotní“ článek navážou v následujících vydáních tištěných Letňanských listů další.

Jan z Valdštejna, Trčkové z Lobkowicz, hrabě Heřman Černín z Chudenic, ale také první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, generálporučík František Fajtl DFC, konstruktéři ing. Alois Šmolík a ing. Zdeněk Rublič nebo prezident Antonín Novotný…

To je jen malý výčet z řady známých jmen a osobností, které se zapsaly do více než sedmisetleté historie Letňan. Ta začala zřejmě v roce 1307 za vlády krále Jindřicha Korutanského.

Podle historických záznamů spadajících do 13. a 14. století bývaly v tomto období vyměřovány novým pražským měšťanům za „dobrou vůli“ v blízkosti Prahy polnosti, tzv. šosovní grunty. Wesz Letniany byla jedním z nich.

Jak dokládají historické prameny, prvním majitelem poplužního dvora Wesz Letniany byl Mikuláš Velflin od Věže. A nebyl to nikdo neznámý… Podle záznamů z roku 1264 byli Velflinové bohatou a velmi významnou pražskou měšťanskou rodinou, jejíž členové bývali věřiteli samotného panovníka.

 

Žili tu Germáni i Slované

Přestože se začátek zaznamenané historie obce datuje „až“ od roku 1307, neměli bychom úplně pominout nejstarší dějiny lokality, neboť i předtím tu bylo poměrně rušno. Osídlena byla již na konci doby kamenné – žil tu lid kultury se šňůrovou keramikou, v době bronzové pak lid kultury únětické a knovízské. Ostatně dokládají to i nálezy učiněné ve třicátých letech 20. století při ulici Beranových.

Mezi nálezy z katastru Letňan patří ale také sídliště z mladší doby železné, tzv. doby laténské, z téže doby je i keramika, objevená v roce 1990. Výzkum z roku 2009 odhalil část sídliště ze starší doby římské – tedy stopy po osídlení Germánů.

Zatím poslední průzkum z roku 2014 zase dva komorové hroby knížat ze starší doby železné. Z mladší doby hradištní (11. a 12. století) pak pocházejí slovanské hroby odkryté v ulici Beranových nebo nález z areálu továrny Avia. Předpokládá se, že již v polovině 11. století existovala na území dnešních Letňan, při staré poutní stezce mezi Prosekem a Starou Boleslaví, vesnice.

 

Velflinové, Valdštejnové i Černínové

Už jsme se zmínili, že podle historických pramenů byl prvním majitelem poplužního dvora Wesz Letniany Mikuláš Velflin od Věže. Po něm grunt zdědili vnukové Jan a Matěj. V roce ale 1376 přešla vesnice do majetku jiné zámožné pražské rodiny. V roce 1558 pak Ferdinand I. věnoval Wesz Letniany za věrnost Janu z Valdštejna.

Na začátku 17. století přerušila vlastnictví Valdštejnů na krátkých 11 let Marie Magdalena Trčková z Lobkowicz. Po ní byl majitelem Letňan Adam mladší z Valdštejna, nejvyšší pražský purkrabí a nejvyšší zemský hofmistr. Po smrti jeho i jeho manželky Johanny Amálie ze Žerotína bylo panství (zahrnující i Vinoř, Třeboradice a ctěnický statek) prodáno roku 1650 Heřmanovi, hraběti Černínovi z Chudenic, nejvyššímu zemskému sudímu a nejvyššímu hofmistrovi Království českého.

V majetku Černínů byly Letňany až do roku 1850, kdy se staly samostatnou obcí.

 

Sedmnácté století: pět usedlostí, chalupa a krčma

Podrobné informace o rozvoji Letňan v prvních přibližně 300 letech nemáme, podle zádušních účtů z roku 1615 tu bydleli Jiřík Holič, Anna Maxová, Martin Vodička, před ním Petr Skřivan, Bartoloměj Čurda, před ním Jiřík Pyšnej, a Jiřík Krčmáč s rodinami.

Po třicetileté válce zbyly v obci čtyři velké dvory, jedna chalupa a dva rozbořené domy. Pozemková kniha, která byla pro Letňany založena v roce 1676 a je nyní jako vůbec nejstarší dochovaná uložena v Archivu hl. m. Prahy, uvádí, že ve zmíněném roce měly Letňany pět selských usedlostí (č. 1, 3, 7, 8 a 20), jednu chalupu (4), panský dvůr (21) a panskou krčmu (6). Další tři chalupy přibyly v obci po roce 1676.

 

V 18. a 19. století se Letňany skokově rozrůstaly

Stejný počet domů je zaznamenán i v tereziánském katastru z roku 1713. Rozsáhlé požáry v letech 1726 a 1743 však velkou část obce zlikvidovaly. Lidi z Letňan ale nevyhnaly, neboť podle dalších záznamů měla ves v roce 1785 už 29 čísel popisných. K roku 1843 tu – podle tereziánského katastru – žilo 335 obyvatel v 45 domech.

Až do roku 1843 byly Letňany o 13 domů a 60 obyvatel větší než sousední Čakovice, na rozdíl od nich ale neměly kostel a tolik potřebnou školu. Koncem století, konkrétně v roce 1890, bydlelo v 50 domech už 440 obyvatel, na přelomu století (r. 1900) dokonce 708 lidí v 55 domech.

Dalšího zásadního rozvoje se obec dočkala v prvních desetiletích 20. století, kdy byly v této lokalitě vybudovány velké letecké továrny. Ale o tom až příště.

Text -red-

Ilustrace Wikimedia, Wikimedia/Bastian a archiv redakce

 

Název obce

… je snad odvozen od staroslovanského slova letnice, které bylo označením místa letního pobytu majitele panství. Obec mohla být pojmenována i po letníku, což byl poplatek, který museli poddaní každé léto platit vrchnosti z každé dojné krávy. Nejpravděpodobnější je ale hypotéza, že Wesz Letniany, tedy Ves Letňanů, založili migranti z Letné, kteří trpěli neustálými nájezdy vojsk obléhajících Prahu.

 

STR4 ADAM MLADSI Z VALDSTEJNAAdam mladší z Valdštejna zvaný Dlouhý (8. června 1570 – 24. srpna 1638 Praha) byl český šlechtic, nejvyšší pražský purkrabí z rodu Valdštejnů. Významným historickým pramenem je jeho dodnes dochovaný deník.

Pocházel z rodiny staroutrakvistické, ovšem záhy konvertoval ke katolicismu. V mládí se mu dostalo podprůměrného vzdělání, ale to mu nezabránilo, aby dosáhl značných kariérních úspěchů, nejprve se uchytil na rudolfínském dvoře, kde se stal v roce 1606 nejvyšším štolmistrem, od roku 1608 vykonával funkci nejvyššího zemského sudího a v roce 1611 povýšil na nejvyššího zemského hofmistra.

Adam si vydobyl pověst smířlivého politika, „muže kompromisu“, což se projevilo jak při jednáních o Rudolfův majestát v roce 1609, tak v zjitřené době roku 1611 a důležitou zkouškou potom bylo období stavovského povstání 1618–1620, kdy se neúspěšně snažil najít společnou řeč mezi stavy a králem Ferdinandem II., načež po zvolení Fridricha Falckého za českého krále odešel do saského exilu.

Po návratu do Čech v roce 1621 se i Adam podílel na koupích konfiskovaných statků a znovu se stal hofmistrem. Zároveň také v některých případech vystupoval ve prospěch svých protestantských příbuzných. V roce 1627 dosáhl vrcholu kariéry v úřadu nejvyššího purkrabího.

Nikdy sice nezískal tak velkolepý majetek jako jeho známější příbuzný Albrecht z Valdštejna (1583-1634), ale vzhledem k tomu, že se mu majetek podařilo pro potomstvo zachovat, představovalo Adamovo dědictví důležitý základ pro rod do budoucna.

 

STR4 NEJSTARSI HISTORIE MAPKA STEZKY

Jste zde: Úvod > Téma měsíce > Od poplužního dvora k Mekce výstavnictví (1)